Druhá kočka v domě
A co druhá kočka?
Nezřídka tahle otázka připadne člověku na mysl po krátkém soužití s chlupatým společníkem. Člověk brzy zjistí, že přece jen nedokáže vylézt na škrabadlo, schovat se pod gauč, nebo se rychlostí blesku přesunout z kuchyňského stolu přes poličku v pokoji, botník v předsíni do vany v koupelně a ve stejné rychlosti se vrátit stejnou cestou zpět do kuchyně. Proto je lepší pořídit si rovnou kočky dvě. Pokud nás však prozřetelnost nevedla tímto směrem, můžeme její cestu napravit. Pořídit si druhou (případně třetí či čtvrtou) kočku lze i po delší době soužití.
I když kočce stačí k životu relativně malý prostor, přesto je nutné zvážit, zda do garsonky nulanulanic se vejde ještě další čtyřnohý spolubydlící, a kde je hranice, kolik se jich tam vejde. Navíc počítejme s pořízením dalšího záchůdku, aby se předešlo nehodám, je lepší, aby k dispozici bylo víc toalet a nedošlo k situaci, že jedna bude znečištěná a kočky do ní nebudou chtít znovu jít vykonat potřebu.
Pokud dospějeme k závěru, že prostory jsou dostatečné, můžeme začít s výběrem, který se příliš neliší od výběru první kočky. Tentokrát však do přepravky přidáme krom trička s naším pachem nejlépe i deku či pelíšek s pachem naší první kočky.
Po přinesení druhé kočky domů můžeme zvolit dva způsoby seznamování - a to buď oddělení s postupným seznamováním, nebo přímou cestu vypuštění vetřelce a jen kontroly situace.
Cesta postupného seznamování spočívá v prvotním oddělení obou koček dveřmi a jejich kontaktem přes dveře či naším prostřednictvím (pachy) a postupným seznamováním a krátkodobým otevíráním dveří. Pro to je ale nutné mít vhodné prostory, do kterých se dají umístit misky, toalety a především, aby obě kočky měly dost prostoru. Přesto je ale dobré zdůraznit, že je velká pravděpodobnost, že se obě kočky k sobě budou snažit dostat, proškrábat, prohrabat a promňoukat.
Pokud zvolíme přímé vypuštění vetřelce, musíme počítat s tím, že může dojít k oboustrannému vrčení, syčení a projevům "agrese". Slovo agrese však není přesné, neboť většinou jde jen o ujasňování pozic, které se nám může zdát nebezpečné, přesto je nepravděpodobné (nikoliv však vyloučené), že dojde ke zranění, i když nám to tak někdy přijde. V některých okamžicích si díky zvukům, které vaše kočky vůči sobě vyluzují, uvědomíte, že nemáte doma chlupatý polštář, ale opravdovou šelmu, která si nezadá s králem zvířat. Přesto vytrvejte a nechte kočkám prostor a nezasahujte do vyjasňování pozic ve smečce, je to přirozený proces, který může trvat několik hodin, ale i několik dnů až týdnů. Do procesu seznamování zasahujte jen minimálně a především neupřednostňujte žádnou z koček, zasahujte jen v případě, kdy byste opravdu měli dojem, že by mohlo dojít ke zranění. Na konci seznamování se buď z koček stanou kamarádi, nebo individuality, které se ocitly shodou náhod na stejném území a budou se tolerovat či ignorovat, což není vyloučené, přesto však převažují zkušenosti, kdy se z koček stanou dva kulové blesky mezi vaším porcelánem.